Autor: Markéta Halamová
Publikováno: pátek, 21. duben 2006 @ 10:36:56

Texty: Sk 4.32-35; Ž 117; 1 Jan 5.1-6; J 20.19-31

Sk 4.32-35
JK byl vzkříšen. Apoštolové přijímají dar Ducha svatého a vydávají svědectví o zmrtvýchvstání Pána, ze kterého se rodí obec věřících. Společenství, které se sdílí.
 

Ž 117
Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech – je vyznání víry žalmisty, které docela rezonuje s vyznáním Tomášovým.

1 Jan 5.1-6
Ježíš Kristus přichází skrze vodu křtu a krev kříže. Krev kříže odkazuje na Kristovu oběť a na vítězství, které přemáhá svět. Pro nás je vyjádřením nejen poslušnosti, ale víry – vztahu k Bohu, v němž dostáváme sílu i k plnění přikázání.
 

J 20.19-31

19
První večer v týdnu po ukřižování přichází k učedníkům Ježíš Kristus. Boží iniciativa předchází lidské jednání. Učedníci mají dveře zavřené ze strachu. Strach z různých příčin a všelijak modifikovaný člověka vždycky sevře, zavře mu cestu. Do této sevřenosti však promlouvá Vzkříšený, který za svého života pomohl z mnoha strachů (také je zakusil) a přemohl smrt (kterou musel projít), takže nás zbavuje i  úzkosti z ní. Učedníci jsou vystrašení, ani sebelepší dveře nebo zámek je nezbaví úzkosti, slova Ježíše Krista – pokoj vám – však ano. Pokoj vám není zdvořilý pozdrav (i když tehdy to byl pozdrav běžný), je to slovo, které se děje, které mění od základu situaci učedníků.

20
Ježíš Kristus se dává poznat tím, že ukazuje ruce a bok – pramen spásy. Oslaveným Pánem je Ježíš Nazaretský – ten ponížený (kříž a vzkříšení patří k sobě neoddělitelně). Učedníci vidí, to znamená poznávají v něm toho Ukřižovaného. Sloveso vidět dovádí k víře (podle Jana). Učedníci poznali toho, kdo přichází a zaradovali se. Takové setkání s Tím, kterého znali a nečekali (i když věděli o prázdném hrobu), ve chvíli strachu, působí radost.

21-23
Podruhé pozdravení pokoje vyjadřuje výchozí bod pro vyslání učedníků. Učedníci jsou „obnoveni“ skrze vdechnutí stejně jako první člověk Adam, když mu Hospodin Bůh vdechl v chřípí dech života. Přijetí daru Ducha má mít své viditelné (slyšitelné) důsledky pro ty, ke kterým jsou učedníci posláni. Zvěstováním je odhalován hřích a vyhlašováno odpuštění.

24-25
Tomáš, který při Ježíšově příchodu nebyl, svědectví učedníků nevěří – přitom jsou to ti, se kterými se dobře znal. Společenství nám pomáhá víru prohlubovat, ale ze společenství se víra nerodí. Tomáš si klade podmínku uvěření, víry. Zatímco učedníku Janovi stačí vidět prázdný hrob, Tomáš chce vidět, vložit prst do rány, osobně setkat se Vzkříšeným. Ježíš Kristus, k němuž nemá pojmenovaný vztah, pro něj není.

26-27
Za týden se situace opakuje, jen Tomáš je s učedníky a nečteme nic o strachu. Přesto jsou dveře zavřeny – situace učedníků se nemění, není-li Ježíš Kristus přítomen. Tomáš až setkáním a snad při pohledu na rány zjišťuje, kým pro něj samého Kristus je. A Ježíš Kristus ví, jak o Něm Tomáš smýšlí a dřív se ukáže jeho odvaha nebo nejistota, nabízí mu pohled na ruce a vložení prstu do rány v boku.

28-29
Tomáš se ani nedotkne. Protože přijímá Ježíše Krista jako svého Boha a Pána, vyznává to. Jsou blahoslaveni, kdo neviděli a uvěřili. Tomáš je vlastně pokárán, že chtěl svůj vztah k Ježíši Kristu zakládat na důkazech, přesto mu to bylo umožněno. Křesťané vstupují do obecenství s Kristem vírou, která vzniká ze slyšení svědectví těch, kdo poznali Vzkříšeného.

30-31
První závěr evangelia. Učedníci měli před očima znamení, vykonané činy a divy, které vedou k víře v Ježíše, který je Mesiáš, Syn Boží. Znamení potvrzují pravdu Ježíšových slov, mají svědeckou funkci.

 

Homiletické podněty:

-         co jsou naše zavřené dveře? Z jakého důvodu se zamykáme?

-         Ježíš Kristus se nevnucuje bez našeho souhlasu, naší touhy

-         žádáme důkazy pro svou víru; „spokojíme se“ s osobním svědectvím?

-         jaké vyznání by bylo vlastní modernímu křesťanovi – křesťanovi dnešní doby?

-         jsme těmi poslanými, kteří zvěstují odpuštění hříchů?

-         komu je určen první dovětek – těm, kteří už věří a mají být ve víře posíleni nebo těm, kteří teprve mají uvěřit?

 

Starokatolická kolekta:

Věčný Bože,

posílil jsi apoštola Tomáše

ve víře ve vzkříšení svého Syna.

Pozvedej i nás, když pochybujeme

a veď nás po cestě Ježíše Krista,

našeho bratra a Pána,

který v jednotě Ducha svatého

s tebou žije a působí navěky věků.

 


1 komentář