Náš dnešní evangelijní příběh začíná tam, kde končí příběh emauzských učedníků, text, který je tradičním evangelijním oddílem čteným buď na velikonoční neděli večer, nebo na velikonoční pondělí ráno. Tento text jsme vykládali loni a letos se tedy zamyslíme nad jeho pokračováním.
Apoštolové a další učedníci – zárodek příští církve – jsou právě shromážděni, nebo lépe řečeno schováni, za zavřenými dveřmi (jak uvádí evangelista Jan) a přicházejí k nim kusé, ale šokující zprávy o setkání různých jednotlivců s živým Ježíšem, kterého po jeho ukřižování začali malomyslně pokládat za již uzavřenou kapitolu svého života. Nejprve přicházejí se svým svědectvím ženy, ale kdo by (tehdy) věřil ženským a jejich povídačkám. Pak se ale vzkříšený Kristus zjevuje Petrovi a dalším a naposled tady Kleofášovi a jeho kolegovi, kteří právě otočili kurs o 180 stupňů - z Emaus zpátky do Jeruzaléma - a teď ostatním referují, jak je Ježíš inkognito potkal na cestě a jak jej poznali v lámání chleba.
A tu se učedníkům zjevuje sám Ježíš s přáním pokoje. A nezjevuje se jako přelud nebo strašidlo, jako duch spiritistům nebo jako bubák dětem, nýbrž zcela určitě, podle evangelistova svědectví v těle s ranami po hřebech; usedá za stůl a jí s nimi. Ježíš je přítomen tělesně, tak aby byla naprosto zřejmá jeho totožnost Ukřižovaného a Vzkříšeného, ne nějak neurčitě nebo „duchovně“.
Povšimněme si, že Ježíš také shromážděným apoštolům (podobně jako emauzským učedníkům) otevírá Písmo, či přesněji řečeno, otevírá mysl, aby Písmu porozuměli. „Zákon, proroky a žalmy“ plně nepochopíme, pokud se nám klíčem k nim nestane Ježíšův příběh – příběh pozemský i příběh vzkříšeného v jeho lidu, jak to odhalil už Martin Luther – ten kdo ukazuje na Krista, mluví Boží slovo, byť by to byl třeba Pilát, Jidáš nebo Kaifáš.
Včera jsem mluvil o tom, že Kristovo vzkříšení nám přináší povzbuzení a útěchu z jeho odpuštění, z jeho pokoje, z jeho přítomnosti mezi námi a z darů, ve kterých se setkává s každým jednotlivým člověkem – z Evangelia a svátostí. To je ale jen jedna půlka pravdy. Vzkříšený Pán Ježíš Kristus pro nás má nejen povzbuzení a potěšení, ale také úkol. Úkol tyto jeho dary předávat dál. V jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem, zaznívá v jeho proslovu k apoštolům. Pokání na odpuštění se má zvěstovat všem národům, tak o tom svědčí i ostatní evangelisté, u Matouše říká: Jděte tedy a čiňte mé učedníky ze všech národů a křtěte je, Marek dokonce píše: hlásejte dobrou zprávu (evangelium) všemu stvoření. Také Jan svědčí jinými slovy o tomtéž – když v jeho verzi příběhu přijde Ježíš za zavřené dveře, dechne na své učedníky a říká: Přijměte Ducha svatého, komu odpustíte hříchy, tomu budou odpuštěny – opět vyslání k šíření odpuštění a smíření.
Jsme tedy Vzkříšeným obdarování, ale zároveň zaúkolováni do misie, do šíření radostné zprávy o velikonočním Božím díle, které přináší spásu. Bůh chce přinést svoji záchranu každému, až do posledních končin země, jak jsme to slyšeli i v prvním čtení u proroka Izaiáše – Hospodin chce odstranit závoj smrti, který přikrývá všechny národy a všechny lidi, chce zničit záhubu a utřít slzy z každého obličeje. I nás zve k tomu, abychom se podíleli na tomto velkém díle, aby všichni mohli jásat a radovat se ze záchran, aby každý mohl vyznat: „Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději a on nás spasil.“
Tam kde se upřímně a s odvahou zvěstuje evangelium, tam je Kristus přítomen – vždyť sotva emauzští učedníci předali své svědectví o svém setkání ostatním, byl Pán Ježíš najednou uprostřed nich. To nás může povzbuzovat k tomu, že také naše svědectví se k nám nevrátí s prázdnou, že tam, kde se posílá dál dobrá zpráva o Bohu v Kristu, tam je také on sám se svým pokojem.
Kéž i tato modlitebna, ve které jsme se dnes shromáždili, pro nás není těmi „zavřenými dveřmi“, za kterými se jako učedníci po domělém krachu Boží věci schovávali. Kéž je místem, kde se setkáváme s Kristovým pokojem a odkud odcházíme „do celého světa“ (i když ten náš „svět“ třeba končí hned za humny) zvěstovat „všemu stvoření“ dobrou zprávu o odpuštění.
Amen.