Úvod
Referát vychází z aktuální praxe farního sboru. O požehnání žádá heterosexuální pár. Věk nad 65 let, muž rozvedený (formální křesťan), žena vdova (praktikující, ČCE). Rádi by své soužití církevně legalizovali a přitom se vyhnuli oficiálnímu sňatku. Jako důvod uvádějí, že již mají z předešlých manželství děti a vnoučata, sňatkem by vznikla mimo jiné komplikovaná právní situace pro případ dědictví. Zdá se, že je třeba rozlišovat mezi nesezdaným soužitím mladých lidí, u kterých je předpoklad založení rodiny a narození dětí, a trvalým soužitím osob třetího věku. Pastorační vstřícnost vůči žadatelům žijícím v nesezdaném vztahu v tomto výše uvedeném případě neznamená oslabení tradičního církevního pojetí manželství.
Agenda a synod ČCE
Dostupná literatura užívaná v ČCE se takovým případem nezabývá. Agenda (1983) řeší pouze požehnání manželství. Obsáhlý dokument synodu „Manželství, rodina a jejich úskalí“ (2008) nesezdané dlouhodobé soužití vnímá jako „podobné“ manželství, ovšem vypočítává řadu nevýhod takového svazku. Proto preferuje skutečné manželství a žehnat nesezdaným párům nedoporučuje.
Křesťané vidí manželství jako nejlepší způsob soužití muže a ženy. To jim ale nebrání citlivě vnímat různé případy nemanželského partnerství, neboť i v něm mohou žena a muž dojít hluboké sounáležitosti. Lidé z nemanželských vztahů mají místo v církvi. Nelze jednoduše označit za hříšné ty páry, které sice veřejně svůj svazek nepotvrdily, které však jinak žijí v lásce a věrnosti. (...)
S prosbou o požehnání mohu přijít i partneři, kteří z různých důvodů nechtějí úředně vstoupit do manželství, ale svůj vztah berou vážně, dokonce jej před Bohem za manželství považují. Církve zde respektují státní zákonodárství, které určuje, jak se manželství řádně uzavírá. Kde manželství náležitě nevznikne, tam mu nelze požehnat. Theologicky je to sporné, neboť stát přeci nemá právo církvi určovat, kdy a komu požehná. Ovšem než se zaplést do otázek, co je a co není manželství, je lepší zachovávat jednotu občanského a církevního života.
U. Körtner
Eticko-praktickými otázkami manželství a nemanželských soužití se věnuje systematický teolog Ulrich Körtner ve své Evangelické sociální etice (1999, Göttingen). Zde najdeme kapitolu K otázce žehnání homosexuálních a nesezdaných párů.
Pro liturgické konání církve to znamená, že výše řečené žádá vyjádření zvláštního postavení a ochrany manželství a rodiny. To se děje bohoslužebným slavením sňatku, při kterém je pro další životní cestu přiřčeno Boží požehnání nikoli dvěma jednotlivcům, nýbrž páru, který tvoří nadindividuální životní jednotu, vyjádřenou jak občanským uzavřením manželství, tak bohoslužebným svatebním vyznáním. Také ten pár, který se nechává sezdat církevně, prosí o Boží požehnání nikoli neurčitě, nýbrž zcela konkrétně pro společnou snahu žít a budovat svůj vztah v důvěře v Boha v institučním rámci, který je schválen církví veřejnou bohoslužbou a přiznán před Bohem. Tím se sňatek liší od jiných typů žehnání. Z toho však nevyplývá, že by vedle sňatku neexistovalo žehnání pro jinak utvářené páry, a to jak heterosexuální tak i homosexuální.
Také podle Körtnera manželství zasluhuje výsadní postavení. Zároveň je však možné rozšířit řadu kauzálních příležitostí k církevnímu požehnání. Podle Gn 2 „není dobré, aby člověk byl sám“. Körtner předpokládá žehnací bohoslužbu analogickou požehnání sňatku s tím, že se dodrží několik podmínek:
-
veřejný bohoslužebný ráz,
-
zvěstování evangelia,
-
předpoklad celoživotní věrnosti,
-
párový vztah,
-
ochota svůj vztah právně upravit.
Poslední podmínka ovšem v rámci aktuálně platného Občanského zákoníku v České republice není možná.
Konzultace s prof. Pavlem Filipim
proběhla písemnou formou. Z odpovědi P. Filipiho:
(...) doporučoval bych zahrnout tento vztah do přímluvné modlitby (jmenovitě) a ujistit ten pár i celé shromáždění, že požehnání, které se pokaždé v bohoslužbě zvěstuje, platí i pro ně. Uvědomuji si, že je to trochu kompromisní varianta. Má však tu přednost, že 1. usiluje o to, aby tento nezvyklý vztah byl sborem akceptován a nebudil dále pohoršení. A 2. že tento specifický případ je zahrnut do požehnání celému společenství a neimituje požehnání manželství, což tento vztah, jakkoli plausibilní, není. A 3. že požehnání manželství je událost natolik unikátní, že tuto unikátnost nemíníme snižovat, rozprostírat do neurčita.
Liturgie žehnání
Doporučení P. Filipiho jsem se rozhodl akceptovat jen částečně. Zmínit v pravidelné nedělní bohoslužbě jmenovitě nesezdaný pár mi připadá málo, a to jak pro sbor (církev), tak pro žadatele požehnání. Můj přístup počítá se samostatnou bohoslužbou věnovanou požehnání, přičemž ovšem budou chybět většina běžných prvků svatební bohoslužby (bílé šaty a svatební květina v ruce ženy, manželské sliby, polibek, výměna prstenu, podpis oddacího protokolu, ap.). Formule žehnání byla s úpravami převzata z vikářské práce T. Drobíka Rituály v pastoraci (2002).
Vstup
-
vstupní pozdrav – obvyklý
-
úvod do liturgie
-
modlitba – kolekta
-
píseň – (tema: prosba o slovo Boží, např. 434)
Liturgie slova
-
čtení Písma: Gn 1,26—31
-
kázání
-
píseň (tema písně: žehnající Bůh – žalm)
Žehnání
-
přímluvná modlitba za pár
-
Otčenáš
-
formule žehnání včetně vkládání rukou
Bože, náš nebeský Otče,
ty jsi Bůh dobrý a věrný, láskyplný a nejvýš milosrdný.
Anamnéze:
Víme, že všechno napomáhá k dobrému těm,
kteří tě milují,
kdo tě upřímně hledají
a kdo se spoléhají na tvé vedení.
Ty jsi Bůh smlouvy,
kterou jsi vždy uzavíral se svým lidem,
a nakonec jsi ve svém Synu uzavřel konečnou smlouvu s celým tvorstvem.
Svým jednáním jsi ukázal, že smlouva je věc dobrá, hodná naší pozornosti.
Také vzájemné odhodlání těchto dvou tvých služebníků
má napomoci dobru v jejich životě;
vždyť se zavazují,
že se budou věrně provázet a podporovat,
a tak se stávat tvým obrazem.
partneři si podají ruce a farář na ně vloží svou ruku
Proto tě prosíme,
buď svým svatým Duchem přítomen v jejich partnerství.
Ať jsou dobrým světlem pro své okolí,
ať je na nich patrné, že se spoléhají na tebe.
Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.
Závěr
-
Závěrečný zpěv
-
proslovy
-
požehnání shromáždění