29. neděle v mezidobí A

Autor:
Publikováno:

Texty: Ex 33,12-23; Ž 99; 1Tes 1,1-10; Mt 22,15-22

Ex 33,12-23 – Zaslíbení Boží přítomnosti Mojžíšovi a lidu Izraele, setkání s Boží slávou.
 
1Tes 1,1-10 – Začátek epištoly, pozdrav a díkuvzdání za činnou víru, usilovnou lásku a naději  v Pána Ježíše Krista, kterou prokazují křesťané v Tesalonice.

 Ž 99 – Hospodin kraluje! Národy trnou. – Píseň, která ilustruje dnešní evangelium.

 

 Mt 22,15-22

Kontext: po podobenstvích následují rozhovory, které jsou charakteristické tím, že vlastně ani moc nejde o pozice a názory Ježíšových protivníků. Podle vypravěče je jejich hlavním cílem Ježíše nachytat a přivést do úzkých. (Např. saduceové přicházejí na scénu především kvůli tomu, že vzkříšení je jejich typický problém). Vrcholem celého velkého úseku jsou verše 41-46, kde přebírá iniciativu a chápe se slova sám Ježíš.

Daň císaři

Určující pro vypravěče evangelia je především jeho makrotext – podstatné je ukázat, jak Ježíšovi protivníci kolem Ježíše chtějí utáhnout smyčku a jak se jim to nedaří. Dnešního čtenáře spíše zajímá problém platby daně, resp. vztahu ke státní  moci. “Dnešního čtenáře” to zajímalo i v průběhu dějin církve a je zajímavé, že výklady tohoto podobenství se přiblížily oběma pólům – na jedné straně vztah ke státu (až poslušnost) a na druhé podstatně zdůrazněný vztah k Bohu a dávání jemu, co mu náleží. Že nemusí být jen jeden výklad správný, demonstrují posuny ve výkladech – zatímco pro starou církev byl podstatný vztah k Bohu, moderní katolické komentáře tematizují vztah ke státu a společnosti, na druhou stranu protestantismus vyšel z poslušnosti ke státu a postupně se dostával k důrazu staré církve.

Když za Ježíšem přijdou učedníci farizeů, začínají rozhovor velkou pochvalou – čtenář ví, že to co říkají, je pravda, ale z jejich úst to má podivnou pachuť. Po tom, co Ježíše vychválili jako nestrannou osobnost, zní jejich otázka jako pobídka k odmítnutí daně. (I to v dějinách Izraele se stalo, a bylo to považováno za výzvu k povstání.) Ovšem Ježíš stojí proti nim opravdu nestranně – prohlédne jejich zlý úmysl, to, že nehledají opravdu odpověď na otázku, kterou položili.

Problém mince – snad ani nejde o to, že používali mince s zobrazením člověka, to pravděpodobně dělala tou dobou většina židovské populace – ale problém je v tom, že se celé vyučování a rozhovory dějí v chrámě, na chrámovém nádvoří, kam rozhodně přístup takové mince mít neměly. A krom toho, a to je možná nejdůležitější, používáním mince vlastně uznávají, že římský císař na ně má právo. Co se týká daní, říká jim Ježíš to, co už stejně dělají. Zvláštní zdůvodnění pro to nemá. To ale neznamená, že to nemyslí vážně. Ale taky neznamená, že odpovědí “plaťte daně” svou odpověď vyčerpal. Platbu daní zdůvodňuje nikoliv teologicky, ale poukazem na minci, není to prostě pro něj zásadní problém víry.

Hlavní odpověď, její těžiště, teprve přichází – co je Boží, odevzdejte Bohu. To je věc, na kterou nebyl tázán, přichází jako překvapení a je pointou toho textu. Samo vyjádření je kratičké – čtenář musí přemýšlet, co vlastně patří Bohu. Biblická tradice říká, “Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí.” (Ž 24,1). Bohu patří všechno, pochopitelně i císař. Nejde o to udělat z platby daně nové přikázání, daleko více jde o to, poslouchat Boha, stavět se především pod Jeho moc. To Bůh má na člověka nekonečný nárok, oproti tomu stojí platba daně na úplně jiné úrovni.

Spojka “a” svádí dávat císařův a Boží nárok do stejné roviny, případně oddělovat oblasti našeho života na ty “císařské” a ty “božské”. Ale tak to prostě není – je třeba si uvědomit rozdílnost nároku předposledních a posledních věcí. Pak je otázka po dani řešitelná ve svobodě Božích dětí. A dokonce vztah k císaři (jakékoliv vrchnosti) může být proměněn – podle mě trefně to poznamenal v exeg. přednáškách Jirka Mrázek – císař není nic víc, než člověk, ale také nic méně. Proto mu patří úcta jeho poddaných, jako každému Božímu stvoření, ale také samozřejmě kritika, když nejedná podle Božích zákonů. Končím pregnantním citátem z výkladu L.Ragaze: “Peníze můžete dát císaři – to je jeho pole působnosti -, ale Bůh je Pán.”

 (vypracováno s vydatnou pomocí EKK)

Starokatolická kolekta:

 

Bože,

ty sám jsi náš Pán a nikdo jiný.

Znáš každého z nás jménem a provázíš nás na všech cestách.

Vezmi nás do svých rukou,

veď a upevňuj nás ve víře,

i v naději, kterou jsi nám daroval

skrze tvého Syna a našeho bratra Ježíše Krista,

který v jednotě Ducha svatého

s tebou žije a působí na věky věků.