Ex 33,12-23 – Zaslíbení Boží přítomnosti Mojžíšovi a
lidu Izraele, setkání s Boží slávou.
1Tes 1,1-10 – Začátek epištoly, pozdrav a díkuvzdání
za činnou víru, usilovnou lásku a naději
v Pána Ježíše Krista, kterou prokazují křesťané v Tesalonice.
Kontext: po podobenstvích
následují rozhovory, které jsou charakteristické tím, že vlastně ani moc nejde
o pozice a názory Ježíšových protivníků. Podle vypravěče je jejich hlavním
cílem Ježíše nachytat a přivést do úzkých. (Např. saduceové přicházejí na scénu
především kvůli tomu, že vzkříšení je jejich typický problém). Vrcholem celého
velkého úseku jsou verše 41-46, kde přebírá iniciativu a chápe se slova sám
Ježíš.
Daň
císaři
Určující pro vypravěče
evangelia je především jeho makrotext – podstatné je ukázat, jak Ježíšovi
protivníci kolem Ježíše chtějí utáhnout smyčku a jak se jim to nedaří. Dnešního
čtenáře spíše zajímá problém platby daně, resp. vztahu ke státní moci. “Dnešního čtenáře” to zajímalo i
v průběhu dějin církve a je zajímavé, že výklady tohoto podobenství se
přiblížily oběma pólům – na jedné straně vztah ke státu (až poslušnost) a na
druhé podstatně zdůrazněný vztah k Bohu a dávání jemu, co mu náleží. Že
nemusí být jen jeden výklad správný, demonstrují posuny ve výkladech – zatímco
pro starou církev byl podstatný vztah k Bohu, moderní katolické komentáře
tematizují vztah ke státu a společnosti, na druhou stranu protestantismus vyšel
z poslušnosti ke státu a postupně se dostával k důrazu staré církve.
Když za Ježíšem přijdou
učedníci farizeů, začínají rozhovor velkou pochvalou – čtenář ví, že to co
říkají, je pravda, ale z jejich úst to má podivnou pachuť. Po tom, co
Ježíše vychválili jako nestrannou osobnost, zní jejich otázka jako pobídka
k odmítnutí daně. (I to v dějinách Izraele se stalo, a bylo to
považováno za výzvu k povstání.) Ovšem Ježíš stojí proti nim opravdu
nestranně – prohlédne jejich zlý úmysl, to, že nehledají opravdu odpověď na
otázku, kterou položili.
Problém mince – snad ani
nejde o to, že používali mince s zobrazením člověka, to pravděpodobně
dělala tou dobou většina židovské populace – ale problém je v tom, že se
celé vyučování a rozhovory dějí v chrámě, na chrámovém nádvoří, kam
rozhodně přístup takové mince mít neměly. A krom toho, a to je možná
nejdůležitější, používáním mince vlastně uznávají, že římský císař na ně má
právo. Co se týká daní, říká jim Ježíš to, co už stejně dělají. Zvláštní
zdůvodnění pro to nemá. To ale neznamená, že to nemyslí vážně. Ale taky
neznamená, že odpovědí “plaťte daně” svou odpověď vyčerpal. Platbu daní
zdůvodňuje nikoliv teologicky, ale poukazem na minci, není to prostě pro něj
zásadní problém víry.
Hlavní odpověď, její
těžiště, teprve přichází – co je Boží, odevzdejte Bohu. To je věc, na kterou
nebyl tázán, přichází jako překvapení a je pointou toho textu. Samo vyjádření
je kratičké – čtenář musí přemýšlet, co vlastně patří Bohu. Biblická tradice
říká, “Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí.”
(Ž 24,1). Bohu patří všechno, pochopitelně i císař. Nejde o to udělat
z platby daně nové přikázání, daleko více jde o to, poslouchat Boha,
stavět se především pod Jeho moc. To Bůh má na člověka nekonečný nárok, oproti
tomu stojí platba daně na úplně jiné úrovni.
Spojka “a” svádí dávat
císařův a Boží nárok do stejné roviny, případně oddělovat oblasti našeho života
na ty “císařské” a ty “božské”. Ale tak to prostě není – je třeba si uvědomit
rozdílnost nároku předposledních a posledních věcí. Pak je otázka po dani
řešitelná ve svobodě Božích dětí. A dokonce vztah k císaři (jakékoliv
vrchnosti) může být proměněn – podle mě trefně to poznamenal v exeg.
přednáškách Jirka Mrázek – císař není nic víc, než člověk, ale také nic méně.
Proto mu patří úcta jeho poddaných, jako každému Božímu stvoření, ale také
samozřejmě kritika, když nejedná podle Božích zákonů. Končím pregnantním
citátem z výkladu L.Ragaze: “Peníze můžete dát císaři – to je jeho pole
působnosti -, ale Bůh je Pán.”
Starokatolická kolekta:
Bože,
ty sám jsi náš Pán a nikdo
jiný.
Znáš každého z nás jménem a
provázíš nás na všech cestách.
Vezmi nás do svých rukou,
veď a upevňuj nás ve víře,
i v naději, kterou jsi nám
daroval
skrze tvého Syna a našeho
bratra Ježíše Krista,
který v jednotě Ducha
svatého
s tebou žije a působí na
věky věků.