3. neděle velikonoční zvěstuje tichou a hlubokou, vnitřní radost – ze vzkříšení, z obratu událostí, ze změny, která je pro každého možná. Po dvojím zjevení v Jeruzalémě s příkladem apoštola Tomáše a s vysláním ke službě smíření a odpuštění pokračuje Jan zjevením v Galileji se zaměřením na příběh apoštola Petr a s vysláním k pastýřské službě. Další, hluboký prožitek setkání se Vzkříšeným, který se pak stává vnitřní silou a motorem aktivity učedníků, je možná o to silnější, že je blíž obyčejnému životu – zahrnuje rybolov a společné jídlo a rozhovor – sílu Ježíšova slova, eucharistie a mystagogického rozhovoru.
Sk 9,1-6(7-20)
Příběh o obrácení apoštola Pavla je zprávou o možnosti zásadní obratu od zla k dobrému i pro toho největšího zločince. Obratem od neštěstí ke štěstí je právě i zázračný rybolov Ježíšových učedníků. Proměna apoštola Pavla koresponduje s Petrovou obnovou – Pavel má jinou cestu, ale také Kristovskou.
Myslím, že stojí za to číst i to, co je navíc v závorce – Saulova slepota má podobnou funkci jako němota Zachariáše (Sk jsou také Lk). Setkání Ananiáše se Saulem je setkání lidí, kterým se oběma dostalo zjevení od Boha (podobně jako to bylo kdysi s Marií a Alžbětou). Ananiáš zpočátku sice asi klade trochu odpor, (podívej se, kdo to je…, vždyť bychom byli sami proti sobě, kdybychom ho teď z toho dostali), ale pak přijímá poslání, najednou ví, co má mluvit – a to, co Pavlovi říká, je víc, než by byla jeho povinnost nebo to, co se od Hospodina dozvěděl). Slepota (šupiny, které padají z očí) je také Lukášovské téma (Lk 24,16.31). Boží moc se neprojevuje žádnou hrůzou, ale světlem. Tématem je zde i bezmoc dosud mocného, ale i Kristus pronásledovaný v lidech tohoto světa.
Ž 30
je jeden z „velikonočních“ žalmů – o obratu od zlého k dobrému, od opuštěnosti k vědomí Boží přítomnosti a radosti. Žalmista je naplněný důvěrou, založenou na pozitivní zkušenosti: nenechal jsi mě v tom, v čem jsem se topil, můj nářek jsi změnil v taneční rej. Velikonoce (liturgicky): vysvlékls mě z žíněného roucha a opásal jsi mě radostí.
Zj 5,11-14
Kdybychom vzali čtení ze Zj z minulé neděle v jeho paralele (5,9-10), byl byl tento oddílek jeho pokračováním. Statisíce andělů a všechno stvoření (!) adoruje Oslaveného Beránka (to je v liturgii Agnus Dei!). Toto čtení je v ostrém kontrastu s „obyčejným“ příběhem rybářů, z jejich každodenního života, který Ježíš promění: zatímco se ve Zjevení slaví nebeská liturgie, která se koná poté, co Beránek přijal zapečetěný svitek, v evangeliu se jakoby neděje nic zvláštního, obyčejný život. Jakoby paprsek z nebe proměnil kus života na zemi. Jak spojit ty dvě roviny v bohoslužbách?
Jan 21,1-14
Ježíš koná další z „mnoha jiných znamení“ – „abychom uvěřili, že Ježíš je Kristus, Boží Syn, a abychom věříce měli život v jeho jménu“ (20,31). Perikopa obsahuje Rozhovor s Šimonem Petrem, ale už ne oddíl o milovaném učedníku. Odehrává se na palestinském venkově, kde byli učedníci doma. (Pro židy z Jeruzaléma to byla neslavná, bezbožná oblast, takový náboženský zapadákov, ale právě odtamtud Ježíš pocházel.)
Zázračný rybolov je přepracováním starší látky, kterou zpracoval v příběhu o povolání učedníků také Lk 5,4-11. Při srovnání můžeme ocenit úžasnou redakční práci evangelistů – kontext povolání a vyslání, ale i vyvedení z klidu a míry a podruhé uklidnění a zahojení ran.
Podívejme se na Janův příběh zázračném rybolovu nejdříve z perspektivy příběhu Ježíšových učedníků: Učedníci jsou realisté, kteří jdou po všem, co se stalo, opět za svou prací. Vzkříšený Pán vstupuje do jejich všedního života a jemně je dovádí k poznání a k hluboké víře. Petr: „Jdu lovit ryby.“ (Co všechno ta věta obsahuje? Realismus? Zklamání? Něco víc?) Co znamená, že tentokrát nechytili ani rybičku?
Svítá a Ježíš stojí na břehu. Zajímavé je, že učedníci se setkávají s Ježíšem po jeho vzkříšení již potřetí, ale stále jej nepoznávají. Otázka „Děti, nemáte něco k jídlu?“ není zřejmě zjišťovací, ale vedoucí v mystagogickém rozhovoru. Přiznání si, že „nemáme“, stojí na počátku proměny, pokání, zázračného rybolovu i jiných dobrých věcí.
Pravá strana v bibli bývá i pravou v kontextu hodnoty a smyslu.Učedník, kterého Ježíš miloval – tajemná postava Janova evangelia, poznává skrze lásku. Celá Janova theologie je toho plná - být s Ježíšem, zůstávat v něm, milovat se navzájem, na tom záleží... Poznání v bibli je víc, než o někom získat informace. Kromě jadrného starozákonního významu je zde i janovský kontext: Ježíš poznal Otce (17,25); jde o to, aby učedníci a svět poznali, že Ježíš je ten, kterého Otec poslal (17,8.25). Poznání úzce souvisí s láskou a skrze tu vede ke splynutí, identifikaci (17,26). „Poznáte pravdu…“ (8,32). Atd. (V bibli někoho poznat znamená pustit si ho k tělu, nechat ho k sobě promluvit...)
J. Štefan poukazuje na rozdílnost Jana, který poznal, a Petra, který hned skáče do vody, a označuje tyto dva učedníky za prototypy východního a západního křesťanství.
153 byl prý počet druhů ryb známý tehdejší zoologii, symbolizuje plnost všeho lidstva (jeden ze základních Ježíšových/evangelijních motivů vůbec: otevření dosavadního náboženství pro všechny národy). Za povšimnutí stojí i pevnost sítě. Ježíšův příběh vůbec je nadějí pro všechny – i bytosti v knize Zj se klaní do čtyř světových stran (všude, na nikoho Bůh nezapomněl, naopak, na každém mu záleží).
Další směr výkladu může udat kontrast mezi neúspěšným rybolovem na vlastní pěst a rybolovem na Ježíšovo slovo – to je opět Janovo téma bytí s Ježíšem – „zůstat v Něm“ (15,5).
Eucharistie v tomto oddíle je hodem lásky a přátelství par excellence. Ježíšovo slovo Pojďte jíst! se stalo slovem pozvání v eucharistických formulářích z prvotní církve. – A nikdo z nich se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ – Ježíšova přítomnost v eucharistii není téma k diskusi, ale k adoraci. (Věděli, že je to Pán.)
Jak si představuji focus na příběh Petrův: v tom klidu, který se tam rozprostřel po té „snídani Páně“, po zahřátí od ohně, vzal na chvíli Ježíš Petra na procházku (aby si s ním povídal o jeho životě, aby se mu věnoval, aby zahojil rány, které utržil jejich vztah…). Petra jeho hořká zkušenost proměnila: Doteď byl Petr ta vůdčí osobnost, nikoho se moc neptal, moc se neohlížel na ostatní: Ježíši, to se ti nemůže stát! Ty tomu nerozumíš! Nebo jindy: Tady je krásně, že, podívejte, postavíme tady tři stany… Nyní dostává vedoucí úlohu, jeho charisma bude využito, ale v určitém řádu, kontextu, smyslu. Všichni ostatní kolem něj tu mají svůj význam. Ježíšova trojí otázka zrcadlí Petrovo trojí zapření, za povšimnutí stojí sestupná tendence vyjádření lásky (agapein, filein), i reminiscence na Petrovu povýšenost vůči ostatním: I kdyby všichni od Tebe odpadli, já ne. (Mt 26,33 Mk 14,29) – Miluješ mě víc, než ti zde?
Evangelista sám vykládá Ježíšovo slovo o přepásání jako předpověď Petrova mučednictví. To samo asi není jádrem následování, ale zřejmě může být jeho součástí. To mučednictví/svědectví či oslavení smrtí snad nespočívá ve vlastní smrti, ale ve věrnosti (svědectví) v následování i tváří v tvář smrti.
Homiletické podněty:
Známe noci našeho života, kdy si člověk přeje, aby už bylo ráno (bolest), i noci, kdy je venku zima a člověk je k ránu již dost zkřehlý.
Neúspěšný rybolov učedníků je výrazně deprimující právě proto, že je to poprvé po návratu zpět ze života s Ježíšem, poté, co se učedníci rozhodli vrátit ke své práci – a ani ta se nyní vůbec nedaří. (Kdyby se to stalo někdy jindy, tak by to snad tolik nevadilo... Ale tuto noc se to nemělo stát... To je poslední kapka, kdy se člověk sesype...)
Tento oddíl je jeden z těch, které jsou svědectvím o tom, že se Ježíš vrátil – totiž jako jediný se vrátil zpoza smrti (z té druhé strany řeky nebo jezera apod.), abychom věděli, co nás čeká, do čeho jdeme: žádná hrůza, ale setkání (nás všechny čeká něco jako oheň v trávě u Genezaretského jezera - ryba a chléb - sv. snídaně Páně, lepší než byla kdy v kostele).
Poté, co se učedníci „zaradovali, že spatřili Pána“ (20,20), by se dalo čekat, že se na něj budou těšit, až přijde příště, ale ono to někam vyprchalo - tak to bývá i s námi - potřebujeme tu svou naději podpořit... Potřebujeme, aby na nás Ježíš počkal, až zase získáme důvěru, až nám dojde, jak moc nás má rád.
„Hoďte síť na pravou stranu lodi“ - Ježíš nám ukazuje, kde je to pravé ořechové, to správné a dobré, co stojí v životě za to, i když se s námi ta naše loďka několikrát otočila a my jsme ztratili orientaci.
Téma Boží přítomnosti („jako věčnost ve chvíli“): Ježíš otevírá prostor a naplňuje ho září milosti - ve které se člověk nemusí stydět k Bohu přijít, ve které učedníci rostou – v přátelství (jako by jim říkal: „Vy k tomu dorostete!“).
Bible nám ve svých příbězích nabízí, abychom se v nich nacházeli. Jaká je role Petra, jeho příběh? Jsou slova, která se nedají vzít zpět. (Ano, odpustit se dá leccos. Bůh umí odpustit úplně všechno. Ale vzít zpátky něco, co jsem řekl? Jde to vůbec?) Petr třikrát zapřel, a teď má třikrát po sobě opakovat, že má Ježíše opravdu rád – Ježíš dává Petrovi tu možnost vzít zpátky něco, co se vzít zpátky nedá, aby si to prožil, aby to zpracoval, aby to zvládl. Ježíš je nejlepší terapeut. Nechce mu to jeho selhání dát sežrat, ale fantasticky si Petra vede, aby si na to všechno přišel sám. Ježíš Petrovi vychází vstříc i v tom, že po něm chce stále skromnější vyznání jeho lásky.
Ježíš musí mít Petra hodně rád, když do jeho péče svěřuje ty, které má tak rád, že pro ně položil svůj život. Ježíš nám věnuje velikou důvěru, i potom, co se zklamal. Dává nám úkoly, na které sami ze sebe nemáme – to není ani výsada, ani trest, prostě úkol.
Když jsi byl mladší… Možná člověk ani nemusí o tolik zestárnout – aby se dostával do situací, které by si sám nevybral, a přece vnímal jejich smysl, aby poznával radost i v těch věcech, do kterých se mu nechtělo.
Zažili jste to, že jste mezi svými, doma nebo mezi nejlepšími přáteli, kde se nemusíte příliš ovládat, kde se nemusíte obávat, co si o vás druhý bude myslet, jestli neřeknete něco špatně...? To je ono. A tady v kostele je to jiné – a úžasnější v tom, že jsme si ty přátele nevybrali. Ale jsou tu s námi. Mají stejnou naději, stejného Pána. V perspektivě vzkříšení – i u stolu Páně: communio sanctorum.
-dh-
Corinne Vonaesch: Zázračný rybolov
Starokatolická kolekta:
Bože,
světlo tvé moudrosti osvěcuje bloudící,
aby našli svůj domov u tebe.
Pomoz nám žít tak,
abychom se bezdůvodně nenazývali křesťany,
ale skutečně jimi byli.
Prosíme tě o to skrze Ježíše Krista,
tvého Syna, našeho Pána a bratra,
který v jednotě Ducha svatého
s tebou žije a působí navěky věků.