25. neděle v mezidobí C

Autor:
Publikováno:

Texty:
Jr 8,18-9,1 nebo Am 8,4-7
Ž 79,1-9 nebo 113
1Tm 2,1-7
L 16, 1-13

Jr 8,18-9,1
Bída přicházejících trestů je vyvolána ztrátou soudnosti a míry věcí, setrváváním v rozkladné povrchnosti, bohorovnosti a chamtivosti (viz 8,4-11) s nedostatkem elementární cti a studu (v. 12). Soud je neodvratný (13-16) a prorokův prožitek utrpení plyne z této těžké rány na Izraeli, kterou nemožno zhojit balzámem, neboť není způsobena zvenčí, nýbrž je rozevírána zevnitř. Lék by byl býval jinde než v masti (která léčí povrch, nikoli nitro), teď se však již jen nedostává slz k oplakávání. Balzám, rána i oplakávání evokují novozákonní souvislost s Kristovým utrpením, smrtí a pohřbem. Ježíšovy „žaloby“ zpívané ve velkopáteční liturgii čerpají z obsahově paralelní knihy Pl. (K tomu navíc rána může připomenout roztrženou chrámovou oponu.) Zpráva o tom, že „minula žeň a skončilo léto“ brzy dostane svou meteorologickou i kalendářní platnost, namísto spásy však přijde definitivní sklizeň Hospodinova (v. 13).

Am 8,4-7
Zajímavá je paralela nuzný = pokorný v zemi. Obraz těch, kdo čekají, až přijde pracovní den, aby mohli začít podvádět, jakoby tak snad bylo možné neporušit Boží zákon, je tvrdě sarkastickou definicí negativního smyslu pojmů zákonictví a farizejství. Proroctví v kontextu se může vztahovat také k ukřižování (vv. 9-10).

Ž 79,1-9
Stylizovaná dobová zpráva (v. 3) o neslýchané krutosti a neštěstí – je plenění pronárodů trvalý trest Hospodinův? Izrael touží pohromu přestát, být zproštěn hříchů a dojít Boží spásy. Upřímná touha bude naplněna.

Ž 113
Navštívení neplodné ženy – reálný biologický projev milosti Boží v SZ – bude navštívením »neplodného« Izraele, jež přinese zrození Mesiáše. Tato milost přijde v navštívení Mariině jako »požehnaný plod lůna Mariina« Ježíše (L 1,28.35).

1Tm 2,1-7
Univerzální modlitba je založena na univerzalitě Boží vůle ke spáse (v. 6). Modlitba za vrchnost, za ty, odkud přichází bezprostřední ohrožení věřících Kristovců, je vypjatým kontrastem a aplikací křesťanské etiky. V počínajícím období pronásledování je to současně prosba za církev a její zachování. Modlit se za tom, aby mocní nebyli škůdci a vrahy, je trvale aktuální. Pořadí intencí modlitby se podobá jakémusi liturgickému určení (nebo inspiraci). Prosba za poznání pravdy pro všechny je namířena proti gnostickému exkluzivismu.
Důvod všeobecné modlitby ve všeobecném vykoupení popsaný ve v. 6 je uveden v. 5 patrně proto, že jde o jednu (již zavedenou) christologickou formuli (jazykem jinak pro pastorální epištoly prý netypickým). Formule "jeden je totiž Bůh…" snad může být dokonce i christianizovanou antickou kultickou aklamací.

L 16,1-13

Podobenství v původní podobě je patrně zachyceno ve vv. 1-8, vv. 9-13 jsou dodatky. Situace odpovídá galilejským poměrům, kdy bohatý majitel vlastní rozsáhlé majetky, kde jsou ustanoveni lokální hospodáři. Správce samozřejmě opatruje nájemní smlouvy i dlužní úpisy sepsané dlužníky. Proto si je zde nechává zavolat k napsání nových dokumentů stejným rukopisem, aby podvod nevyšel najevo.

Ježíš vypráví tento příběh (vv. 1-8) svým posluchačům se záměrem zburcovat neobvyklým kontrastním závěrem jejich pozornost. Ne bez významu je zdůraznění, že předchozí i následující látka v kontextu je pronášena k farizeům a zákoníkům za přítomnosti učedníků, jsou tato slova určena učedníkům za tiché přítomnosti "v pozadí" jsoucích farizeů.

Místo očekávaného Ježíšova odsudku je nepoctivec pochválen! Rozhořčením posluchačů má uvést poučení. Jsou přeci ve stejné situaci jako tento správce v úzkých! Jen s tím rozdílem, že na aktuální úrovni je nebezpečí hrozící posluchačům horší.

Správci hrozí, že půjde "kopat" ve smyslu těžké polní práce, a spíše než "neumí" se toho hrozí snad víc než žebroty, tedy hlavně ztráty postavení. Jedná jako kdejaký »úředník« (Dan. Rejchrt) či manžer nebo i politik: zajišťuje si zadní vrátka, jak jen to jde a narychlo činí »dobro«, dokud ještě může. Když mu jej nenabídli jiní, připravuje si »zlatý padák« sám. Jako pragmatik si je dobře vědom toho, že bez ohledu na jakoukoli důstojnost či ubohost je takové jednání vskutku společensky úspěšné. Často opěvovaný a obdivovaný »tvrdý manažerský postup, s reálnými výsledky« dnešních dnů je obyčejným cynickým pragmatismem skrývajícím za perfektní fazónu prachobyčejnou sobeckou chamtivost. Skutečně obdivuhodná prozíravost: ne že »byznys nezná bratra«, on jej zná velice dobře, když je zapotřebí zachránit si kůži. Takové morální »kvality« zde Ježíš jistě neopěvuje.

Správce byl "prozíravý" a nenechal nepříznivou situaci jen tak volně dojít do hořkých konců. Syn světa byl ve věci svého života odpovědnější než ti, kdo by mohli být dětmi světla, ve věci života svého na úrovni spásy! V tom spočívá paralela této světské situace s královstvím Božím. Vše je ve hře a dotyčný neváhá, aby využil cokoli k zajištění své nové budoucí existence. Být prozíravými, to je požadavek této chvíle i pro vás! (J. Jeremias)

Rozhodně se nejedná o glorifikaci nebo nabádání k nepoctivosti a podvodu. Využít všech prostředků, aby »neujel vlak« ve věci spásy znamená využít všech možností, jak naplnit přikázání lásky (a laskavosti a vstřícnosti) k bližnímu. Ježíš jen ukazuje, jak i nepoctivec zná obecnou pravdu: jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi; »jakou měrou jste měřili druhým, takovou bude měřeno i vám« (Kalvín). V souvislosti s věcí spásy má tento výrok novou etickou kvalitu zákona lásky.

Dodatek (vv. 9-13) rozvádí podobenství v aplikaci. Myšlenka ve v. 9 odkazuje k poznání, že majetek vstupuje na rovinu mezilidských vztahů jen jako pokušení a hodnotou je jen samo prokázané dobrodiní (Dan. Rejchrt). Je zde druhý výklad podobenství (snad prvokřesťanský, jenž ale nutně nevystihuje pravý význam), že i mamonu (když není cílem pozemské existence) lze užít jako prostředku k dobrému - učinit si přátele z andělů pozemským konáním. Správce z podobenství je jiným vzorem: jak chytře užít peněz, aby jiným pomohl.

Třetí výklad je jádrem souhrnu výroků vv. /9/10-13. Hospodář tu není vzorem ale odstrašujícím příkladem! Kontrastuje zde nepoctivost / nevěrnost, služba mamonu a služba Bohu. Poslední verše představují snad opravdu starokřesťanskou exhortaci (F. C. Grant, cit. Jeremias).

-js-

Starokatolická kolekta:

Bože, Otče nás všech,
zahrnujeme do svých proseb všechny,
jejichž jména před tebou nikdo nejmenuje
a jejichž lidská důstojnost je znevažována.
Dej, ať nade všemi vzejde slunce tvé spravedlnosti
a přijde tvé království
skrze Ježíše Krista, tvého Syna,
který s tebou a s Duchem svatým
žije a život tvoří na věky.