Cecilie pocházela z bohaté římské rodiny. Vychovaná už byla křesťansky a rozhodla se, že zůstane pannou. Rodiče ji chtěli provdat, aniž by s ní tento svůj plán zkonzultovali. Ženich Valerian se však prý tehdy na svatbě vůbec nezlobil, ale také hned uvěřil v Krista, stejně jako jeho bratr Tiburtius. Oba za to byli popraveni. Cecilie pak začala ještě finančně ruinovat rodinu - rozprodala totiž veškerý majetek a rozdala ho mezi chudé. Tím vzbudila všeobecnou nenávist a státní orgány ji museli nějak zastavit.
Měla však přece jen určitou "protekci". Vymysleli pro ni totiž privilegovaný způsob popravy - měla se udusit v sauně. To však nefungovalo, a tak jí objednali obyčejného kata. Ten se však třikrát marně pokoušel Cecilii setnout hlavu. Po třetím pokusu to vzdal a tvrdošíjná světice tam ležela ještě tři dny s napůl odťatou hlavou v louži krve. V posunkové řeči ještě přikázala rozdat poslední majetek.
A aby toho "hororu" nebylo pořád málo: Její ostatky byly v pátém století přeneseny z katakomb do nového kostela sv. Cecilie. Když tady při rekonstrukci v roce 1599 otevřeli hrobku, našli v ní zachovalou ženskou mrtvolu, oděnou do zlatého brokátu a s hlubokou ranou v krku. Kolem ní ležely krvavé šátky. Zavolali sochaře Maderna - fotografů v té době ještě nebylo, aby tento výjev zvěčnil do mramoru. Jeho socha tvoří dodnes součást oltáře a zachovala se také i ona sauna.
Příběh však přináší více otázek než odpovědí: Jak se tedy Cecilie mohla stát patronkou duchovní hudby? Třeba tím, že se úplně zřekla populární hudby a kvůli tomu zrušila i vlastní svatbu? Jsme oprávněni považovat ji za průkopnici zásadní reformy chrámové hudby v evangelické církvi, protože byla zřejmě zklamána nekvalitní hudbou při svatebním obřadě? Nebo má pravdu italský malíř Raffaello Sanzio (1483-1520), který na svém slavném obrazu "Sv. Cecilie se světci" ukazuje jak Cecilie odkládá nejen kytaru, ale dokonce i varhany, aby mohla lépe slyšet tu vpravdě duchovní hudbu - totiž zpěv andělů?