Pravoslavná církev advent v západním smyslu nezná, neděle po sv.Duchu se počítají průběžně dál až do postní doby. Gorazdův sborník uvádí písně, které se mohou zpívat od Uvedení přesv. Bohorodice do chrámu (21.listopadu), jde o koledy s prorockými motivy. Základ svátku je ovšem apokryfní, v římském ritu padl za oběť pokoncilní reformě. Čtení jsou Žid 9,1-7 (?), Luk 10,38-42;11,27.28 - blahoslavení těch, kdo slyší slovo. Modlitby mluví o "předzvěstování milosti", "předzvěstování Krista". 6.12. je stejně jako na Západě sv.Mikuláš (Žid 13,17-21; Luk 6,17-23). 8.12. Početí přesv. Bohorodice sv.Annou (Gal 4,22-31; Luk 8,16-21 - opět téma slyšení slova).
3.neděli adventní odpovídá neděle sv.(pra-)Otců s motivy proroka Daniela a tří mládenců, čte se Kol 3,4-11 (Až se ukáže Kristus, náš život) a Luk 14, 16-24 (pozvání na hostinu). Texty jsou novozákonní, protože pravoslavná církev při liturgii Starý zákon vůbec nečte (Nový přečte každý rok celý). Galikánská liturgie má i starozákonní čtení, obdobně jako římský ritus po koncilu má tedy o čtení více. Tropar:
Kriste, tys ospravedlnil praotce vírou, a skrze ně sis zasnoubil církev z pohanů. Svatí ve slávě se radují, protože z praotců vzešel požehnaný plod: Panna, jež tě bez porušení porodila. Na jejich přímluvy, Kriste, Bože, smiluj se nad námi.
Vánoční motivy mají spíše modlitby večerní, kde např. žalmista vyzývá:
Pojďte, věřící, abychom v žalmech oslavili sbor praotců: praotce Adama, patriarchy a proroky, kteří očekávali Krista, život a vzkříšení lidského pokolení.
V neděli před vánoci volá žalmista:
Hle, přiblížil se čas našeho spasení. Připravte se, jesličky, přichází Panna, aby porodila Syna. Okrášli se a plesej, Betléme, země judská, neboť z tebe vzejde náš Pán. Slyšte, hory i pahorky a též okolní judské krajiny, že přichází Kristus, aby pln lásky spasil člověka, jehož stvořil.
Neděle před narozením Páně rekapituluje praotce na základě Ježíšova rodokmenu Mat 1,1-25; k tomu Žid 11,(8)9-10.17-23.32-40. Tropar oslavuje hrdinství veliké víry.
O vigílii narození se čte Žid 1,1-12 a Luk 2,1-20, tedy texty, které o vánocích čte i západní církev. Žalmista při večerní vyzývá:
Pojďte se radovat v Pánu a hlásat uskutečněné tajemství: Přehrada, zamezující přístup k nebi, byla zbořena; ohnivý meč se vzdaluje a cherubín odstupuje od stromu života; já pak se stávám účastníkem blaženosti ráje, z něhož jsem byl pro neposlušnost vyhnán. Neboť ten, který je nezměnitelným obrazem Otce a projevem jeho věčnosti, Syn Boží, přijímá podobu služebníka a vtěluje se z přečisté Matky; nezměnil se, zůstal tím, kým byl - pravým Bohem, a z lásky k lidem se stal tím, kým nebyl - člověkem. K němu volejme: Pane, narozený z Panny, smiluj se nad námi. Sláva... I nyní... Amen.
Narození Pána našeho Ježíše Krista má jako texty Gal 4,4-7 a Mat 2,1-12. Čtení se dočte následující den, který se slaví jako sbor přesvaté Bohorodice (sbor je duplex svátku, v pravoslavném kalendáři je zasvěcen nějaké osobě, která se svátkem souvisí, tj. k narození Páně je to Bohorodička - Žid 2,11-18; Mat 2,13-23 - stejný text má i neděle po narození Páně, kdy je epištola Gal 1,1-1-19). Obsahem svátku je tedy to, co v západní tradici slavíme jako "tři krále". Tropar svátku:
Kriste, tvé narození zjevilo světu světlo poznání. Ti, kteří sloužili hvězdám, byli hvězdou přivedeni k tomu, aby se klaněli tobě, Slunci spravedlnosti, a poznali tebe, Východ z výsosti. Pane, sláva tobě. Neboť ty jsi Bůh milosrdný a miluješ lidi, a my ti vzdáváme chválu, Otci i Synu i svatému Duchu, nyní i vždycky a až na věky věků.
V jiné písni z jitřní (5. a 6.) se zpívá:
Přichází Kristus, Bůh náš. Před věky se narodil z Otce, a nyní se stal člověkem. Ten, jenž je vládcem nebeských mocností, leží v jeslích, a do plenek je zavinut ten, který rozvazuje spletitá pouta hříchů. Bože pokoje, Otče milosrdenství, poslal jsi nám anděla velké rady a on nám uděluje mír. Proto, když jsme byli přivedeni ke světlu poznání Boha, časně z jitra oslavujeme tebe, který miluješ člověka.
Svátek sv.Štěpána se přesouvá na 27.prosince. Tropar se obrací ke Štěpánovi, následující text je tedy upravený:
Kriste, tvůj první mučedník a apoštol, Štěpán, bojoval dobrý boj a usvědčil své mučitele z bezbožnosti. Byl kamenován rukama bezbožníků a přijal korunu z Boží pravice. Ve svém úpění volal k Bohu: Pane, nepočítej jim tento hřích. Pojďte, pokloňme se, a padněme před Kristem. Synu Boží, jenž jsi se narodil z Panny, zachraň nás, kteří ti zpíváme: Haleluja.
Čtení ke Štěpánovu svátku jsou Skut 6,8 - 8,4 (!) a Mat 21, 33-42 (o zlých vinařích).
1.ledna je Obřezání Páně, jako v luterské agendě a římském ritu před reformou, Luk 2,20.21.40-52, k tomu Kol 2,8-12 (obřízka Kristova). Pravoslavný počátek roku je 1.září, jeho texty by všaky bylo možné užít zde: Luk 4,16-22 popř. Mk 4,1-9; 1Tim 2,1-7.
Vánoční okruh pak pokračuje následovně: 6.1. Epifanias (zjevení), připomíná se křest v Jordánu, v Rusku aj. se žehná voda vhozením kříže do řeky či jezera a jeho vylovením místními otužilci, ale také v nádobách jako svěcení vody pro věřící, 7.1. synaxe (sbor) Jana Křtitele. 2.2. Hypapante (sretenie, Obětování Páně, Setkání Páně se Simeonem), synaxe 3.2. Simeon a Anna. Celkově se v pravoslavné liturgii vánočního okruhu odráží východní důraz na velikonoce a vzkříšení, kdežto západ zřejmě slaví s větší láskou vánoce.