1. neděle adventní

Obecný úvod do adventní liturgie

Adventem začníná nový církevní rok a je zároveň přípravou na nadcházející vánoční svátky. Slavení adventu je známo pouze v západní církvi a ani v západních tradicích nebylo liturgické ztvárnění adventu jednotné - starořímská (paleorománská) tradice soustřeďovala pozornost na vtělění Božího Syna (odtud klíčová postava Panny Marie) a byla původně kratší (3 týdny), naopak tradice galikánská se koncentrovala na eschatologický rozměr adventu (druhý příchod Páně k soudu) a období přípravy začínalo po svátku sv. Martina (Adventus Dominus inchoatur Dominica proxima post Festum S. Martini - datum svátku sv. Martina pravděpodobně souvisí s osmitýdenním postním obdobím před Zjevením Páně - svátkem starším než Boží hod vánoční - kdy se také konávaly křty). Ještě dnes zachovává ambroziánský liturgický kalendář 6 nedělí adventních. Ve zbytku západní tradice se postupně prosadil římský gregoriánský model 4 adventních nedělí, který v sobě integruje oba modely - od počátku adventu do 16. prosince tematiku eschatologickou, od 17. prosince do Štědrého večera tematiku přípravy na vánoce. Oba světy spojuje postava Jana Křtitele - předchůdce Páně a proroka jeho příchodu.

Liturgická barva používaná během adventu je zpravidla fialová, v některých luterských církvích také modrá. Výjimku tvoří 3. neděle adventní Gaudete, která (podobně jako 4. neděle postní Laetare) poněkud vybočuje z vážného rázu období a v některých tradicích je užíváno světlejší barvy, obvykle růžové. Vynechává se chvalozpěv Gloria (kvůli jeho rozeznění na Boží hod vánoční jako zpěvu andělů při narození Spasitele), (H)alleluja se nevynechává.

Liturgie 1. neděle adventní C

Tématem této neděle je druhý příchod Pána Ježíše Krista a napomenutí k bdělosti (Lk 21:36 - Bděte a proste v každý čas). Tradiční propria jsou převzata vesměs z 25. žalmu (introitus, graduale, offertorium) nebo 85. žalmu (alleluia a communio); Ž 25 je také doporučen jako žalm ke čtením pro tuto neděli. Text žalmu v introitu nám ukazuje, že druhý příchod Páně máme vyhlížet ne jako strašáka, nýbrž s touhou a nadějí v srdci (v.t. Lk 21:28 - napřimte se a zvedněte hlavy, protože se přibližuje vaše vykoupení), uprostřed ustavičné modlitby, tedy dialogu "pozvednuté duše" s Bohem (v.t. Lk 21:36 - proste v každý čas)

Introitus Ad te levavi

K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši, +
v tebe doufám, Bože můj, kéž nejsem zahanben, *
ať nade mnou moji nepřátelé nejásají.

Ano, nebude zahanben,
kdo skládá naději v tebe. (Ž 25:1b--3a, GT 15)

V: Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, *
uč mě chodit po svých stezkách. (Ž 25:4)
Sláva Otci atd.

Kolekty

Vzbuď svoji moc, Pane Kriste a přijď.
Svojí milostivou péčí nás ochraňuj
před číhajícím nebezpečím našich hříchů
a vykup nás pro život ve spravedlnosti,
neboť Ty žiješ a vládneš s Otcem a Duchem svatým
jako jeden Bůh, nyní i navěky.

Všemohoucí Bože,
dej nám milost, abychom se mohli odvrátit od skutků temnoty
a obleč nás zbrojí světla nyní v čase tohoto smrtelného života,
ve kterém nás přišel ve velké pokoře navštívit tvůj Syn Ježíš Kristus;
abychom v poslední den, kdy má přijít znovu
ve slávyplné velebnosti k soudu nad živými i mrtvými,
mohli povstat k nesmrtelnému životu.
Skrze téhož Ježíše Krista, tvého Syna,
který s tebou v jednotě Ducha svatého provždy jako jeden Bůh
žije a kraluje bez konce. Amen.